Syndrom vyhoření aneb občas je potřeba změna

Dnes jsem nějak spontánně dostala chuť napsat nekosmetický a čistě "povídací" článek, jako téma jsem si vybrala něco ze života, mou osobní zkušenost, která by mohla možná někomu pomoci v rozhodování nebo ho tzv. nakopnout k důležitému kroku, ke změně. Snad se Vám budou podobné články líbit a časem jich bude určitě přibývat v nové rubrice Ze života.


Proč jsem si zvolila zrovna název - Syndrom vyhoření? Ne sama jsem ho nezažila a doufám, že nikdy nezažiji,ale myslím, že jsem k němu pomalu,ale jistě směřovala. Nejprve si pojďme říct co to vlastně syndrom vyhoření je.

Syndrom vyhoření
Jedná se o psychickou nemoc,která obsahuje mnoho symptomů a příčin,ale jeden z hlavních problémů je totální psychické vyčerpání, ano psychické, nejedná se o fyzickou únavu. Z 90% je syndrom vyhoření úzce spjatý s vaší profesí a málokdy se stává , že by spouštěčem byl osobní život,i když i takové případy již jsou známé. Ale z větší části trpíme touto nemocí díky naší práci, kde tráví mnoho času a převážně jím trpí lidé pracující s lidmi nebo lidé,kteří jsou závislí na hodnocení těchto lidí/zákazníků. Hlavní příčinou je tedy chronický stres, nemusí se jednat o nic velkého, stačí maličkosti a u každého to může být něco jiného,ale mají dlouhodobí charakter a útočí na nás dnes a denně. Většinou vás tyto problémy nepostihnou půl roku, rok, dva po nastoupení do práce,ale jedná se o dlouhodobí proces nahlodávání vaší psychiky. Nejprve se dostaví plíživé pocity, že ve svém oboru nejste dost dobří, že nestíháte vše jako ostatní, že váš všechno dlouho trvá, že jsem nemocní ,když byste být neměli, že vás ostatní neberou dost vážně, že nepodáváte nejlepší výkony.
Tohle všechno jsou takové ty prvotní příznaky co známe asi všichni, když jsou ,ale dlouhodobějšího charakteru přechází v nechuť něco dělat, následné výčitky, pocit marnosti, zoufalství , bezradnosti.
V další fázi vás jakýkoliv kontakt s kolegy nebo zákazníky vytáčí a ani k tomu nemusí být logický důvod, už prostě jen nemáte energii něco řešit.
A to už začíná být vážné, objevují se první psychické obtíže jako deprese, agresivita, neustálá ospalost, nesoustředěnost, zapomínání, poruchy spánku, únava, ztráta sebedůvěry, sklony k návykovým látkám...atd. Poté přijdou i fyzické obtíže, jste často nemocní, bolí vás žaludek, bolí vás svaly, sexuální problémy apod. Prostě cokoli je vaše psychika a tělo schopné v obraně vymyslet vás může postihnout. Až k poslední fázi ,kdy vás tohle všechno paralyzuje a vy prostě několik měsíců nebo i let musíte být na neschopence, docházet k psychiatrovi(psychologovi) a naučit se opět vše v klidu zvládat. Ano není to žádná sranda že? Naštěstí tento proces jak jsem psala netrvá chvilinku,ale plíží se a než plně propukne nějakou dobu to zabere, takže ,když včas rozpoznáte signály a uděláte patřičné změny je vyhráno.


Takže teď máte už jasno co to ten Syndrom vyhoření je a jak ho poznáte. Teď se podíváme na mou osobní zkušenost. Od malička jsem měla jasno čím chci být jako dospělá - chtěla jsem být kosmetičkou , starat se o druhé a rozumět těm krásným kosmetickým produktům. Ano ve škole jsem měla dobré známky , i když jsme byla sakra neposedné a drzé dítko, takže mě učitelé zrazovali ať jdu na něco lepšího, chytřejšího a kdovíjakého ještě , hlavně jen ne na kosmetičku. Asi se nějak automaticky předpokládalo, že všechny kosmetičky jsou asi ztroskotanci, jsou hloupé a já nevím co všechno. Naši mi naštěstí nechávali volnou ruku abych já sama byla spokojená. Takže ano na tlak učitelů jsem zašla na den otevřených dveří do Obchodní akademie,ale prostě nic, vůbec to na mě nevolalo - Ahooooj sem chceš chodit, tady se ti bude líbit. Nic ani ťuk. Pak jsem obešla pár kosmetických středních škol a ejhle, to byla jiná. Zalíbilo se mi to a bylo jasno. Po 4 letech studia jsem hned našla práci, zjistila, že realita je krapet jiná než škola ( který obor to tak nemá že? ) a užívala si pochval od šéfů a zákazníků, kteří ke mě rádi chodili. Ano ráda se samo-vzdělávám, práce rukama mi jde, mám pro to cit. Dokonce pár alternativních masérů a bylinkářů mi řeklo, že mám kladné vyzařování a působím na lidi dotekem až ozdravně a že pokud si nedám pozor vysaje mě to, že bych se měla naučit nějaké techniky ,které mi v tom pomohou. No moc jsem tomu nerozuměla a nic v tomto směru nepodnikla ( možná taky jedna z chyb do budoucna ). Lidé mě po celou mou kariéru brali jako velkého odborníka, důvěřovali mi a byli v mé péči spokojení a to po celých dlouhých 8 let.

Do toho jsem si založila blog o vaření, poté i o kosmetice a svět se zdál růžovější než kdy dřív. Ale poslední rok možná už i pomalu dva se mi zdálo, že mi práce nepřináší kromě výplaty nic jiného. Pomalu polehounku se vytratila pozitivní energie, kterou  mi masírování a rady lidem dávaly. Najednou jsem domů chodila víc vyčerpaná, unavená a rozmrzlá. Často jsem bezdůvodně vyjela na přítele nebo psa a pak by mi to samozřejmě bylo líto. Unavovalo mě v práci řešit věci za ostatní, pomáhat jim a na oplátku od nich nic nedostávat ( myšleno energicky apod. ) , najednou jsem zjistila, že většina kolegů využívá mé ochoty pomoct, vyslechnout a ždímají co se dá....začalo mi to vadit a naučila jsem se říkat ne a bránit se drsněji než jim bylo milé, takže konfliktů přibývalo. Jako druhý krok bylo to , že mě už nebavilo stále dokola zákazníkům vysvětlovat proč a co mají používat,když jsem jim to již řekla xkrát a pouze byli líní či neochotní to pro své zdraví nebo pleť udělat. Vysávalo mě to a postupně mi to začalo být jedno. Během masírování jsem dřív "vypla", byla jsem v "jiném" světě, dobilo mi to energii a i jsem zlepšila energii masírovanému, měla jsme z toho čistou radost. Ale nyní jsem jela jako robot a v hlavě se mi honil seznam na nákup, co udělám k večeři a nebo jak mě štve kolega či kolegyně. Nebylo to příjemné...přemýšlela jsem co s tím. Poté přišli i zdravotní problémy, hůř se mi usínalo, byla jsem hodně unavená a najednou i častěji nemocná. Nachlazení, angíny, záněty různého druhy a intervali mezi nimi se sakra zkracovali ...Nějak jsme nevěděla jak z toho kruhu ven. Co mám změnit aby mě vše začalo znovu bavit? Změna místa ,ale zůstat v oboru? Místo jsem měla dobré ,tak proč bych ho měnila...problém byl podle mě jinde.


A pak to přišlo, nějak samo,jako znamení z čistého nebe....možná se neříká nadarmo - vyšli přání a ono to přijde samo. Změnil se majitel firmy a s ním i smlouvy, byly nové a s nimi i zákeřně opět tříměsíční zkušební doba. A to mě nějak nakoplo, uvědomila jsem si , že potřebuji nutně změnu a to kompletní, pryč z oboru i když ho miluji. Prostě jsem si přiznala, že mi to momentálně víc ubližuje než prospívá a , že musím udělat změnu obřích rozměrů. Mám skvělého partnera ,který sám viděl ,že to je potřeba a absolutně mě ve všem podpořil. Přemýšleli jsme co bych mohla dělat, přeci jen vystudovat takhle odbornou školu s jedním zaměřením vám nedává moc šancí uspět jinde i když jste chytří a zvládnete toho hodně, pořád máte maturitu z kosmetiky :/  (Takže rada pro slečny co se rozhodují na jakou školu jít, běžte první na klasickou obchodku nebo něco podobného a poté si dodělejte kurzy kosmetiky,samo-vzdělávejte se , talent pro tuto práci máte vrozený a kurz a chuť dál se učit bohatě postačí, plus budete mít tzv. zadní vrátka do budoucna se školou. ) Musím říct, že jsem absolutně nevěděla co chci dělat, jen jsem chtěla zůstat v kontaktu s lidmi, to mi jde a baví,ale už jsem nehodlala masírovat a dát jim ze svých energických rezerv víc než je nutné.Nechtěla jsem relaxační a pomalou práci, chtěla jsme něco dynamického. Občas je možná důležitější uvědomit si co už nechcete, než to co chcete.  A najednou na mě vykoukl inzerát na Prodejní asistentku se šperky. Hmm a kousek od domova, takže bych nemusela do centra pokud nebudu chtít jako v předchozí práci a mohu jezdit i autem. No zkušenosti s prodejem šperků nemám,ale s kosmetikou ano tak co zkusím to a uvidím.

Kupodivu si mě hned pozvali na první kolo pohovoru, kde byla strašně příjemná a pozitivní slečna s kterou jsme si hezky popovídali. Ještě ten den mi řekla, že za ní postupuji hned do dalšího kola a, že je vidět ,že na lidi skvěle působím a je fuk, že nemám zkušenost. Druhé kolo se konalo hned záhy již s šéfovou pobočky, opět velmi příjemný rozhovor a poté už jen pár dní čekat na výsledek. A vyplatilo se, byla jsem přijatá a to podle toho kdy budu moct odejít ze své stávající práce. No v rámci nové smlouvy a tříměsíční lhůty to bylo ze dne na den s tím, že si dám týden oddech než nastoupím abych se zregenerovala :) A i když odchod z práce nebyl až tak příjemný, co se týče vedení, pocítila jsem hroznou úlevu. Spadl ze mě obrovský kámen. Najednou se mi líp spalo, byla jsem milejší a do nové práce se těšila. 


V nové práci jsem již půl roku, takže mohu bez problémů zhodnotit , že to bylo to nejlepší co jsem mohla pro sebe i partnera udělat. Ano je to masakr stát na nohou 12-14h denně, za den toho člověk stihne až extrémně hodně a rozhodně tato práce obnáší víc než úsměv a prodej, jak si všichni představují! Je za tím x y úkonů, které dají fyzicky i psychicky zabrat, tlak na tržby, den Vám uteče doslova lusknutím prstů, občas jsou zákazníci i nepříjemní...ale mě tohle baví!! Baví mě ten šrumec, to jak den odsýpá, že si ani neuvědomím, že už jdu domů. Baví mě , že je tam tolik práce , že nikdo nemá čas sedět na zadku a drbat ostatní a i když zapojit se rozhodně nemusím a mohu se věnovat práci. Líbí se mi , že zákazníci již po krátké době zjistili, že jim umím poradit, pomoct a , že i když jdou reklamovat a jsou vytočení na maximum odcházejí ode mě s úsměvem a rádi se ke mě vrací. Baví mě kupa nových informací o špercích, zpracování a celkově mám ráda ten šrumec a energii. Neříkám, že mě to bude bavit donekonečna, je to náročná práce,ale přesně to jsem teď potřebovala, probudit "energy nápojem" z letargie, nakopnout a dodat sebevědomí, že mohu změnit obor a nic se nestane, svět se nezboří a já mohu uspět i jinde než v tom co bezpečně znám a umím. Ano chodí za mnou hodně lidí i bývalých zákaznic - jako co jsem to udělala, že jim chybím, že proč jsem klesla z kosmetičky na "prodavačku" apod.
Jsou lidé co mi mojí aktuální spokojenost chtějí zkazit ,ale upřímně ? Já jsem šťastná. Žádná práce není pod mou úroveň dokud mě bude bavit, dokud mě uživí a budu jí dělat s láskou.

A když se rozhodnu , že mě bude naplňovat za půl roku, rok zase něco jiného proč ne? Život je sám o sobě změna, nic neustrne stále stejné, vše se vyvíjí, něco zaniká a následně něco nového rodí. Je jen potřeba nebránit se tomu. Uvědomte si , že vše co děláte , děláte v první řadě pro sebe, jen tak můžete začít dělat věci i pro ostatní. Takže se nebojte, pokud nejste v práci spokojení, udělejte ten krok pro sebe a rozhlédněte se po okolí, nepřemýšlejte co nového byste chtěli dělat, prostě se rozhlédněte a nechte nabídku přijít k vám. Třeba půjdete kolem letáku s kurzem na lektora cizího jazyka, trenéra sportu...zaujme vás to? Tak to zkuste. Uvidíte inzerát v jiném oboru,ale zaujme Vás natolik, že si ho přečtete jednou, dvakrát? Tak odepište, nic neriskujete, zajdete na pohovor a uvidíte. Máte možnost díky financím dát si měsíc dva pauzu od práce a v klidu se rozhlížet a hledat? Tak proč ne? Že vám budou tvrdit ,že to není zodpovědné?! Pokud nemáte dluhy,hypotéku a čtyři hladové děti na krku, tak ať si ostatní trhnou nohou, vy musíte sami vědět zda je to reálné a je to, to co potřebujete. Prostě je to váš život, vaše psychika a vaše zdraví. Nikdo jiný to za vás neodžije. A pokud změnu uděláte a nebudete tak úplně spokojení? Nevadí, udělejte další změnu, klidně x změn než najdete to co vás bude bavit :)


Já za sebe jsem strašně ráda, že jsem změnu udělala. Mám víc energie, nejsem tolik nemocná, nechodím domů psychicky unavená,nejsem nepříjemná na své blízké a celkově chodím domů s čistou hlavou :)

Doufám, že vám článek trochu pomohl a pokud máte nějakou zkušenost jako já , budu moc ráda za komentář.

Komentáře

  1. Krasny clanek, podle me je dulezite, aby prace bavila. Ja sla na socialne-spravni skolu, obor socialni pece. Obrovska chyba, na druhou stranu vypada dobre v zivotopisu. Chtela jsem pak na vejsku na psychologii, ale skola me od dalsiho studia naprosto odradila. A kdyz mi nekolik lidi tvrdilo, ze budu litovat, jsem spokojena. Delam chuvu, prace me bavi a i kdyz to neni v oboru, ta skola v zivotopisu tomu pomaha. Casem bych mozna chtela vlastni agenturu, ale to v budoucnu..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, jsem ráda, že se ti líbí. Je skvělé , že jsi si šla za svým i když tě od toho ostatní zrazovali , je to tvůj život a pokud tě to co děláš baví, je to tak jedině dobře. A krásný plán do budoucna, držím pěsti ať budeš chtít cokoliv si silná ženská a dokážeš to :)

      Vymazat
  2. Jani, obdivujem ta a drzim palce! Krasne napisane, motivacne. Syndrom vyhorenia, je asi to co prave prezivam - vo vysokom, rozozratom stadiu. Depresie, nevolnosti, fobie, o ktorych som netusila ze existuju. Viem, ze nieco je sakra zle a mala by som s tym nieco robit. Zanedbavam blog, veci a ludi co ma bavia... Len som este nenasla taku odvahu na zmenu ako ty... Dik sa super clanok!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi děkuji :) Od tebe to hřeje ještě o to víc, že já smekám před tebou. Je mi moc líto, že toto aktuálně prožíváš,ale uvědom si, že je to opravdu rozjetý stav a měla by jsi s tím pohnout. Udělej si seznam věcí co tě aktuálně nejvíc vyčerpávají nebo štvou a naopak věci co děláš i přes tyhle své pocity a aktivity ,kterým by jsi se věnovat chtěla pokud bys měla energii. Nejprve odstraň jednu věc ze seznamu co ti energii bere, oddechni si a nahrad ji jednou z aktivit v druhem seznamu. Pokud se jedná o blog, ten má těšit a pokud se momentálně necítíš ideálně, tak ho na chvilku stopni, dej pauzu. Nikomu nic vysvětlovat nemusíš, tvůj blog, tvůj život. Pokud tou hlavní demotivací je práce , tak pokud to jde finančně dej pauzu a pak hledej novou. Pokud ne rozhlížej se co by se ti líbilo, začni třeba kurzem nebo zkus pohovor na něco na co by sis normálně třeba netroufla ale sníš o tom. Pokud ani jedno není v tvých silách doporučuji vyhledat u vás stránky Homeopatie a tam najít ideálně uznávaného homeopata nebo institut a objednat se. Homeopatie výborně pomůže nalézt ztracenou energii a změny ti pak půjdou sami. Nicméně kdyby jsi kdykoliv cokoliv potřebovala stačí napsat email, máš mou plnou podporu :) Ty to zvládneš , si silná a chytrá ženský co ještě k tomu vypadá jako sexy kost :))) Tak hlavu vzhůru.

      Vymazat
    2. Si uzasna Jani! Aj ked ta nepoznam osobne, viem ze si strasne laskavy a uprimny clovek. Dakujem za vsetky slova, napisem ti mail, aby som to tu nespamovala :)

      Vymazat
  3. Jani, super a moc zajímavý článek. Taky si občas říkám, že mám náběh na tenhle syndrom, ale nejsem si jistá, jestli je to ono, nebo mě práce prostě jen nebaví... Jenže u mě je problém to, že nevím, co by mě bavilo. Na každé práci mi přijde, že jsou negativa, která bych nemohla překousnout :-/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky, děkuji. Tak v tomto případě bych asi poradila prohlubovat koníček ať je to cokoli, vzdělávat se v něm. A kdo ví , třeba časem se kolem tvého hobby vynoří pracovní příležitost :) a pak už to nebude jen práce,ale i koníček samotný

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky